11.9.-13.9. jsem si vyjel na další šachový víkend, nyní za cílem odehrát Grandprix v rapid šachu, a do toho doplňkový turnaj v neděli. Po práci jsem vyjel v pátek směr Turnov. Ve vlaku z Plzně bylo velmi plno, většinu cesty jsem stál na chodbě, abych se nemusel mačkat v malém kupé. Poté z Prahy do Turnova, zde bylo plno méně, takže jsem mohl sedět v klidu, ale ani tady nebylo zrovna málo lidí. Všímám si, že v pátek odpoledne tohle bývá téměř pravidlem.
V Turnově jsem šel hned na hotel, a rovnou jsem šel spát.
Ráno jsem vstal v 8 hodin, pěšky na turnaj, příjemná ranní procházka. A mohl jsem se zaprezentovat. Turnaj byl jako vždycky silný, pár nejsilnějších hráčů nepřijelo, protože byly minimálně dva turnaje poblíž Prahy, ale i tak bylo jasné, že půjde o silný turnaj.
Hned první kolo jsem ale měl problémy. I když jsem ze zahájení vyšel jasně lépe, nepovedlo se mi získat výhodu, která by mi zajistila zlomení odporu, a posléze v časovce jsem hrál v podstatě rovnou střelcovku. Remis
Druhé kolo jsem bílými hrál Máróczyho výstavbu, černý přehlédl taktiku, získal jsem figuru, ovšem ta neměla kudy utéct, tak jsem z toho měl jen pěšce a mírně lepší hru, postupně se vyměnily figury, rozeběhl jsem pěšce, černý ještě zkusil šachovat, ale nestačilo to. Pěšce jsem proměnil. Opět jsem ale byl na pár vteřinách a bonusu.
Třetí kolo jsem ale opět prohrál! Hrál jsem proti hráčce z Železných hor, která ale hrála překvapivě dobře. Rozhodně lépe, než 1700, co měla. Spíše 1900. Hrál jsem opět Caro-Kann, ale soupeřka teorii znala, takže jsem musel vymýšlet, jak získat výhodu. To se ale nepovedlo, bílý měl lepší centrum, já jsem se trápil, a nakonec jsem byl zmasakrován, když soupeřka obětovala figuru, aby ji taktikou dobyla zpět s mnohem lepší hrou.
Čtvrté kolo jsem opět vyhrál, ale bylo to vydřené. Hrála se Sicilská. E4 c5 Jf3 Jc6 d4 cxd4 Jxd4 e5 Jb5 a6 Jd6+ Sxd6 Dxd6 De7. Jedna z možností, po výměně dam ovšem má bílý možnost získat dobrou pozici s tlakem, jen znát správný plán je nutné. Dxe7 Jxe7 Sd2 d5 Jc3 Se6 0-0-0 d4 Ja4! Nyní jezdec na a4 je silný, a černý jej nemá jak snadno vyhnat, a černý je pod mírným pozičním tlakem. Černý zahrál f5, ovšem Jc5 Sc8 a Sc4, mu najednou velmi komplikují život. Nakonec jsem to ještě zahrál špatně, a skončilo to koncovkou se třemi pěšci navíc, ovšem černý měl dva jezdce. S pár vteřinami, jsem málem spadnul, když černý vyrazil do zoufalého útoku, ale zvládnul jsem to, a nakonec mám bod.
Kolo před pauzou jsem dostal postaršího pána, co hrál dámského pěšce, výstavbu d4 Jf3 g3 Sg2 0-0 c4 Sf4. Zejména proti pozičním hráčům, s Elem pod 1900, tuto výstavbu hraju velmi rád, protože pokud tyto pozice nehraje bílý aktivně, velmi snadno se dostane do pasivity, nebo natropí další poziční nepřesnosti. Získal jsem kvalitu, šel do aktivity, a byl konec po soupeřovo přehlédnutí dámy.
Pauzu na oběd jsem strávil klábosením se známými, co znám z turnajů.
Po pauze jsem dostal hráče z Lomnic nad Popelkou, co loni snad skončil i lépe než já, i když jsem ho porazil, a všiml jsem si, že rychlé šachy hraje velmi dobře. Nechtěl jsem hrát bílými opět e4, protože jsem věděl, že by se patrně hrála varianta, kterou zrovna nemusím, tak jsem zahrál Londýn, nějakou dobu se pozičně tahalo, potom jsem trochu neuváženě zahrál g4, čímž jsem se oslabil, jenže soupeř se neuváženě dotkl dámy s úmyslem táhnout, a musel přestat krýt pěšce, jelikož všechny pole, odkud by ho mohl krýt, byla napadena. Pěšce jsem okamžitě sebral, a snažil se směřovat do koncovky. To ještě nebylo snadné, ale nakonec se mi povedlo získat i druhého pěšce, a když byly vyměněny dámy, už jsem jen dotahal technickou koncovku. Bod.
Posléze jsem dostal zkušeného matadora Joukla, hrál se Londýn, bílý znal teorii dobře, zkusil jsem to vyvrátit, jenže to nevyšlo, získal jsem sice pěšce, ovšem můj král byl oslaben, a měl jsem velkou časovku. S mými 51 vteřinami jsem souhlasil s remízou, která mi byla nabídnuta, jelikož hrát to na výhru nebylo soudné.
Kolo před koncem jsem dostal přijatelného soupeře, jenže stalo se, že i když jsem se dostal do lepšího zahájení, ve variantě „poisoned pawn“ ve Francii, jsem nevěděl, co s pozicí. Věděl jsem pouze, že jsem teoreticky o dost lepší, měl jsem i nějakou hrubou představu, jenže realizace mi vůbec neseděla pocitově, a dopadlo to tak, že jsem se dostal do velké časovky, a prohrál to. Cítil jsem ale, že i kdybych v závěru, když jsem byl lepší, dostal dalších 5 minut, stejně bych to nevymyslel. Takové situace někdy holt v šachu nastanou.
Poslední kolo jsem dostal veterána z Prahy, v zahájení soupeř využil dobře moji nepřesnost, takže mi zatrnulo, ovšem další pokračování pokračovalo symetrií, bez velkého nátlaku. Obsadil jsem sloupec, a po další nepřesnosti, jsem získal pěšce, poté ještě druhého, a pouze bylo nutné prosadit to v jezdcovce, každý měl dva jezdce. Povedlo se.
Po turnaji jsem si ještě dal před vyhlášením jednu bleskovku.
Vyhrál jsem balení 8 piv z Turnova, a poté jsem rovnou zamířil na nádraží, spěchal jsem, ale zbytečně. Příští vlak jel až za dlouho, proto jsem si dal čínské jídlo v nádražní restauraci, a poté vyrazil na ubytování do Pardubic. Cesta vlakem do Pardubic nebyla příliš příjemná, bylo nás ve vlaku hodně, a neměl jsem co dělat, na nic ani po námaze z turnaje nebyla chuť.
Druhý den jsem jel prvním vlakem do Brna, byl jsem poměrně vyčerpaný, v turnaji jsem se dostal do časovky v téměř všech partiích, začátek nebyl příliš zajímavý, mimo těžké časovky ve třetím kole, kde jsem pracně otočil horší koncovku. Pak prohra s titulovaným hráčem, se kterým jsem loni měl remis, kde jsem byl pozičně jasně přehrán od začátku. Pak mě porazil klučina ve věku 11 let, který pozici ve Francii zamotal natolik, že jsem nevěděl co s tím. Šel totiž na velkou rošádu, a to je často velmi zajímavé řešení, které leckdy černému dá hodně šancí na úspěch, pokud bílý neví co s tím.
Tři kola před koncem jsem skončil v koncovce věž plus jezdec proti jezdci, kde už nebyli pěšci. Na první pohled to je jasně vyhrané, jenže soupeřův jezdec neustále šachoval, a pokaždé to po šachu skončilo únikem nepřátelského krále. Já se v časovce a únavě už přestal cítit, že bych to zvládl vyhrát, tak jsem souhlasil s remízou, i s čistou věží navíc.
Kolo před koncem jsem podruhé zahrál v tomto turnaji Sicilskou, hrála se varianta, kterou hraju bílými, ovšem zde má černý dobré šance vyrovnat hru dynamicky, a to jsem také udělal. Hrál jsem na výhru celou partii, a ve chvíli, kdy soupeři spadl prapor, byla pozice Pa3,a4 h4 Kf1 černý: Ke3 Pa5 h5 f3. Bílý na tahu. Přestože jsem patrně vyhraný, náhle jsem nebyl jistý, jestli bych to opravdu dotáhl ve vrcholné časovce. Tyto koncovky občas můžou být zrádné, když jsou všichni pěšci na kraji, a o volného pěšce, co je navíc musím přijít, pokud chci pokračovat.
Poslední kolo jsem hrál s jakousi mladou hráčkou s mezinárodním titulem. Chtěl jsem ji porazit, tak jsem se soustředil především na útok, a aby mi dobře stály figury, bez velkého ohledu na pěšce. A vyrazil jsem do úspěšného útoku, který skončil ziskem pěšců, poté kvality, a nakonec věže. Soupeřka ještě zkusila chytit moji dámu, ale nepovedlo se, a já triumfoval.
V turnaji získal ještě při vyhlášení kolega z Plzně cenu v kategorii, a jeli jsme směr nádraží, podívali jsme se na historické náměstí, pojedli Kebab, a směr Plzeň. Cestou jsem hrál hru na cestovní herní konzoli, ve vlaku bylo neskutečně nepříjemně, protože byl velmi plný, a ještě jsem měl zavazadla. Až v Praze se to zlepšilo, a cesta do Plzně už byla v pohodě.
Výlet to byl pěkný, a příští týden, mě už čeká další. Šachu zdar!
Filip Holý